„Vymknuta z kloubů doba šílí…“ konstatuje ústy prince Hamleta W. Shakespeare na počátku 17. století.  Svým způsobem každá doba nějak šílí, a nevyhýbá se to ani naší současnosti, o jejích radostech a těžkostech víme sami dost. Co bylo krásné před pár lety, odkládáme dnes jako přežitek.

A tak se nabízí otázka: „Recitace, má to dnes ještě smysl?“

Lidská duše bývala vždycky přitahována krásnem – ve výtvarném umění, v hudbě, sochařství, architektuře, ve slovesném umění. Dotykem s uměním se naše duše stávají citlivějšími, vnímavějšími, moudřejšími. Můžeme vidět sami sebe jako z nadhledu, jako součást našich vztahů, emocí, omezení, vývoje lidstva. No, někdy to nemusí být příjemný pohled